Wednesday, November 7, 2007

O samotě policistů a o smyslu dějin

Tento text píšu pod vlivem výčitek z kocoviny z deseti piv.
---
Policajti vypli semafory na naší křižovatce a trénovali řízení dopravy posunky. Mladý chlapec s hůlkou se točil uprostřed a na zádech měl přilepeného zkušenějšího kolegu. Komicky se točili dokola a zvedali ruce, jako jedno tělo. Při tom je sledovalo hejno mladých kolegů ve svítících vestičkách. No, sexuální podtext je jasný. Inspirovalo mě to k minipříběhu o mladém policistovi-kadetovi. Ráno vstane, oblékne se do uniformy a jde řídit dopravu. Uprostřed křižovatky ho oblézá postarší policista, jinak je tam sám. Dá si oběd na stravenku a jde zase na křižovatku. Večer přijde na ubytovnu, jde spát. Ani fotka party nad postelí ho už netěší. Je sám. Ještě, že má služební pistoli. Konec.
---
Jaký mají dějiny smysl? Proč studovat historii? Kdo odpoví správně, vyhrává. Dějiny jsou konstruktem lidí, kteří se dohodli, že to tak bude. Proto je smyslem dějin člověk. Asi. Raději skončím, než na mě přijde simulakrum.